Trvalého zdraví bez pravidelné chůze nelze jinak dosáhnout.

 


 



Lékaři se zpěčují, že by chůze, ta obyčejná chůze měla takový význam? O její prospěšnosti nepochybují, ale že by měla zase až takový vliv? E pur si muove…..


 


Je to sice odvážné, leč pochopitelné a nezvratitelné. Jinak než pravidelnou  chůzí se lidská kostra nemá šanci sama srovnat. Je k tomu totiž od přírody nastavena. Vytrvalým přirozeným pohybem si neustále srovnávat veškeré klouby a tím i celou kostru  pro zajištění veškerých dalších nezbytně nutných funkcí lidského těla. Lidské tělo je nejsložitějším mechanizmem Země vyžadující neustálou regeneraci . Jakže to tak asi dělá, co je to za mechanizmy v lidském těle ukryté, které mají tu schopnost do nekonečna regenerovat a tím zmlazovat naše těla?  Od chodidel, kde každá z kostiček má svoji nezastupitelnou funkci správně napínat  prsty, svalky, šlachy a vazy. Co jim bezpečně zbraňuje jsou jakákoliv omezení v podobě ortopedických vložek, gelových a vzduchových vrstev, nesmyslně tvarovaných podrážek. Skoro 200 let staré názory ortopedie nesou svoji vinu na zhoršujícím se stavu populace, vzestupu operací kloubních náhrad a tzv. vertebrogenních algických syndromů- čti jako bolesti páteře, hlavy, a  kde si ještě vzpomeneš bez bližšího určení příčiny. Srovnaná chodidla s ideálním pozvolným nášlapem ( bez dupání na paty ) proto předávají svoji schopnost pomocí dolního kloubu hlezenního přes kost holenní a lýtkovou do kolenního kloubu k zamezení přenosu terénních nerovností do vyšších pater kostry. Prostě dokáží od sebe oddálit kloubní hlavice kosti holenní a stehenní na nerovném povrchu, na rovném je zase přiblížit a umožnit např. rychlejší chůzi. Problém ortopedie je v tom, že to doposud neví. Kdyby totiž věděla, určitě by uměla napravovat kloubní dysfunkce kolen jinak než odstraňováním menisků, plastikami zpřetrhaných křížových vazů atd. Mnoho sportovců nemuselo předčasně ukončovat svou kariéru. O částečné invaliditě těch amatérských pro „zdraví“ ani nemluvě. Ta mezera v koleni je nesmírně důležitou. V ní se právě vliv terénních nerovnosti ruší a dynamika přenosu chůze pak pokračuje kostmi stehenními rovnoměrně přes kyčelní klouby do celé pánve. Pánev není statický útvar ale neustále pružící. Pokud tomu tak není  (z celé řady příčin ), ze „zdola“ tlačí každá kost stehenní jinak a mění postavení pánve dost zásadním způsobem. Tohle je definice  bolestí v zádech při chůzi prakticky u celé populace. Ne úrazem, pracovní námahou, takových je velice málo ale dysfunkční chůzí. A tu má dnes 95 lidí ze 100. Jiný sklon kostí pánevních mění nastavení kosti křížové a bederních kloubů a dysfunkce postupně postupují do celého těla, pěkně obratel po obratli a zanechávají za sebou spoušť nemocí. Včetně tzv. idiopatických chorob, ale co se dá dělat?  Pokud na to nepřijdou sami lékaři, a těm jejich profesní elitářství  zase  nedá šanci připustit, že by na doposud  nezaznamenanou schopnost biomechaniky lidského těla mohl přijít někdo jiný než lékař, mají ti kteří touží po zdraví smůlu. E pur si muove….a přece se točí….


Jan Veselý, Duben 2009


 

14.04.2009 13:10:34 | Autor: Jan Veselý



Komentáře

1 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se