Dopisy čtenářů

Dopisy od těch, kteří uvěřili a vyšli si pro své zdraví.

Vážený pane Veselý,


do svých osmnácti jsem hrál závodně basketbal( treninky 5x týdně,soustředění apod.).Po maturitě v roce 2003 jsem aktivního hraní zanechal a chodil pouze jednou týdně na tzv.srandamače:d, leč v roce 2005 se mi stala nemilá událost.Chodili jsme hrát basket do ne zrovna ideální haly (byla to taková menší tělocvična, kde na obou stranách za koši nebyl bezpečný prostor a místo toho tam byla lezecká stěna s takovými těmi bradavicemi.V jednom z našich mačů jsem se nešťastně, po sprintu přes celé hřiště, abych zabránil protihráči skórovat, odrazil od něj a v plné rychlosti letu jsem byl katapultován na onu stěnu a myslím, že jsem v tom letu narazil na jednu z těch zlověstných bradavic.Rána to byla strašlivá.Tušil jsem, že je zle. Ani nevím jak sem to dokázal, ale z toho zápasu jsem pak ještě normálně odjel autem s tím, že uvidíme co se s kolenem bude dít. Bohužel se asi za dvě hodinu potvrdila má představa. Koleno nateklo do obřích rozměrů (připomínalo kopačák). Tím dnem začala má anabáze s lékařskou ortopedií a lidem co se jí věnují...Po vyšetření u renomovaného ortopeda v Šumperku mi bylo sděleno, že jsem si koleno poničil velmi významně a že zřejmě došlo k utržení postranních a zároveň i zkříženého vazu. Následovala první operace, kde mi pan doktor sešil postranní vazy, meniskus a koleno vyčistil. Po té se koleno muselo zahojit a následně rozhýbat (cca 3 měsíce). Druhá operace byla plastika zkříženého vazu. Po této operaci jsem další 3 měsíce čekal a postupně povoloval nastavení na ortéze a přidával stupně ohybu. Domnívám se, že celé léčení zabralo minimálně 6 měsíců. Převážnou část této doby jsem strávil chozením o berlích. Následující období jsem s kolenem neměl větší problémy, i když je pravda, že jsem ho ani nijak moc netestoval (protože mi bylo řečeno, že se má koleno šetřit). Problémy začaly v roce 2008. Koleno začalo bolet – bylo oteklé, snížila se pohyblivost. Navštívil jsem tedy svého lékaře s tím, že mi poradí. Dočkal jsem se velmi negativní odpovědi. Koleno máte už nadosmrti těžce poškozené a pokud nebudete každý rok absolvovat sérii injekcí s kloubní výživou a dvakrát ročně vybrat tříměsíční kůru Condrosolfu 800. Po roce takové léčby se mé problémy nijak nezlepšily, po těch injekcích mi přišlo, že koleno je ještě horší.Condrosulf také nezabíral. Po další kontrole, kde mi bylo místo Condrosulfu doporučen lék Artrodar – mimochodem vřele nedoporučuji, protože se užívá večer a jeden večer v kombinaci s několika pivy ve mně vyvolal neskutečné zažívací potíže, a doporučen klidový režim pouze s minimem pohybu (jediné co nebylo zakázané tak klouzavé sporty-brusle,běžky) sem se už postupně dostával i do velmi špatného psychického rozpoložení.Upadal jsem do apatie, že mé potíže se už nezlepší. V následujícím roce se koleno neustále zhoršovalo – bolelo v podstatě celý den, nepříjemně v něm chrastilo a navíc se začalo objevovat bolestivé píchání při skoro každém pohybu. Rozhodl jsem se tedy jednat a domluvil si konzultaci tentokráte v Praze! Říkal jsem si, že v Praze by mohli být větší odborníci a zajímal mě názor jiného lékaře. Byl jsem v jednom ortopedickém středisku na Černém mostě. Z přístupu pana lékaře jsem byl hodně rozčarovaný. Po vyšetření a rentgenu mi nebyl schopen říct v čem můj problém s kolenem spočívá. Podle jeho názoru byla zřejmě poškozená chrupavka, možná i selhala plastika vazu. Doporučil tedy artroskopii. Naštěstí jsem se rozhodl artroskopii zde neabsolvovat. Třetí a poslední lékařská anabáze proběhla u jednoho vyhlášeného pražského sportovního lékaře-ortopeda, který myslím, dlouhou dobu byl sportovním lékařem fotbalistů Slavie Praha. To mě ohromilo a nabyl jsem dojmu, že tentokrát to bude správná trefa! Hned při (placené) konzultaci pan doktor pouze pohmatem poznal, že mám poškozenou chrupavku a tam, že bude můj hlavní problém (byl to pokrok, protože tento pan doktor na rozdíl od předchozího poznal, že křížový vaz drží). Alespoň to mě uklidnilo. Navrhl termín artroskopické operace(placené) a já ji u něj absolvoval. Vše vypadalo velmi profesionálně,dokonce byl pořízen i záznam z operace, kde mi pan doktor ukázal jakým způsobem vyhladil chrupavku. Po operaci jsem byl v euforii, vše probíhalo bez problémů, dokonce zmizelo i ono nepříjemné lupání v koleni!Koleno nebolelo a vypadalo to, že můj problém je vyřešen. Tento stav trval přibližně dva-tři měsíce. Po této době však přišlo zklamání, opět sem zaslechl lupání v koleni a můj stav se postupně zhoršoval tak, až se asi za pul roku vrátil tam,kde byl před operací! Říkal sem si, že to není možné. Napsal jsem tedy panu doktorovi a vylíčil mu svoje potíže. Dočkal jsem se odpovědi v jednou či dvou větách, že je ještě do kolena nutno aplikovat nějaké zázračné injekce. Ovšem jedna stála asi 2500 Kč! Po této odpovědi jsem už upadal do deprese a k panu doktorovi postupně ztratil důvěru a na injekce sem už nepřišel. Kolem Vánoc roku 2009 jsem zřejmě na internetu zase hledal nějaké zázračné preparáty, které by mi pomohly. Nevím jakou šťastnou náhodou jsem zavítal na Váš blog a postupně ho začal studovat. Musím se přiznat, že ze začátku to ve mě nevzbuzovalo příliš důvěry, nevěřil jsem tomu, že to může být tak jednoduché! Rozhodl jsem se tedy, že nemám co ztratit a začal se řídit pokyny pro ranní rozcvičení a postupně začal CHODIT! V té době jsem vás kontaktoval a vy jste mi také poradil chodit chvíli pozpátku. Což se mi velmi osvědčilo a snažím se ho zařazovat do chůze jak je to možné! Po – dvou až třech měsících (musím říct, že ze začátku jsem chodil opravdu intenzivně 1-2 hodiny 4-5 krát týdně) se můj stav začal zlepšovat! Nejdříve koleno a pak i můj psychický stav. Neustále jsem četl všechny dotazy a odpovědi na vašem blogu a vše mi najednou začalo dávat smysl.V roce 2010 jsem se stal fanatickým nadšencem chůze! Zanechal nebo jsem výrazně omezil většinu sportů, které jsem předtím doplňkově provozoval (zejména posilovna, kolo, brusle) a když sem nějaký náhodou zkusil necítil jsem se potom moc dobře. S pocitem, který zažívám při a po hodinové intenzivní chůzi venku na sluníčku se to nedá vůbec srovnávat! Dnes po roce a půl chození nemám skoro žádné problémy! Výrazně se zlepšil i můj psychický stav. Snažím se přenášet ho na všechny ve svém okolí, kniha koluje po příbuzenstvu. Podle mě však lidé stále nemohou uvěřit tomu, že je to tak neskutečně jednoduché! Ze začátku když jsem vyrážel na své,,procházky“ bylo okolí v údivu (nevěřili, že jenom tak chodím a nebo si mysleli, že jsem se zbláznil:d. Je však smutné, že při mých častých návštěvách ani jeden z těch odborníků na kolena se nikdy žádným způsobem nezmínil o nějakém usazování kloubů, chůzi jakožto nejlepším prostředku na zlepšení celkového stavu.Teď to budou dva roky co jsem byl naposledy u ortopeda a musím říct,že mám koleno v takovém stavu,v jakém nikdy nebylo! Bylo by to tak jednoduché, kdyby každý lékař po nějaké nezbytné operaci, kterou provede dával každému pacientovi vaši knihu! Přemýšlím nad fyzioterapeuty, všemi těmi magnetoterapiemi apod. Jaký je vůbec jejich význam? To by bylo ovšem samostatné téma.. Co říct závěrem, především bych Vám chtěl moc poděkovat za to co děláte. Kdyby nebylo vás a vašeho blogu tak nevím kde a v jakém stavu bych se nacházel. Zřejmě bych donekonečna chodil po ortopedii, každé dva roky chodil k odborníkům na artroskopie, polykal dávky Condrosulfu a podobných léčiv, nechal si do kolena vpichovat podivné injekce. Až bych došel do stadia že by mě odvezli do Bohnic! Zní to téměř legračně, ale až mě z toho mrazí. Pokud můžete zveřejnit dopis na svém blogu jako takový můj příběh k zamyšlení pro každého byl bych rád. Přemýšlím, že bychom společně s přítelkyní, stěžuje si na bolesti zad (i když se snažím na ní působit tak zatím dynamické chůzi nepropadla) Vás navštívili v létě na některý víkend, zda byste nám mohl trochu porovnat kostry, ukázat správné dycháni a podívat se jak chodíme.


S poděkováním a úctou nadšený příznivec dynamické chůze

Ing. Martin Sokele

25.05.2011 12:23:35 | Autor: Jan Veselý



Komentáře

6 komentářů:
  • 27.09. 20:32, marta ondričkova

    zdravím vás opět z valašska a chci poděkovat konečně je mi dnes po 2 měsících lépe po odblokování,kdy jsem našla toho spravného ortopéda ,ten se zhrozil a řek mi stejné co vy, že jsem zablokovaná od palce až po hlavu. nebude to hned musím vydržet a říkal at chodím ,tak jak vy,měla jsem přijít dřív,nechávam vše na doraz a pak to tak dopadá.ještě jednou dík vám moc za radu.

  • 22.12. 09:57, Marie

    Pane inženýre, byla jsem u Vás v Nových Hradech v září 2009, syndrom karpálního tunelu s hrozící operací, bolest pravého ramene. Od návštěvy u Vás chodím téměř denně hodinu, tj. víc než dva roky, /pouze v případě nepřízně počasí vynechávám/ před návštěvou u Vás jsem podle Vaší knihy začala chodit od jara 2009 tak třikrát týdně, protože mne řádně vystrašila hrozící operace karpálního tunelu na obou rukách, po návštěvě u Vás jsem se vybičovala k chůzi denní. Pravidelná chůze mi přinesla tyto pozitivní výsledky : po více jak dvou letech chůze jsem v dobré kondici, schody do čtvrtého patra vyběhnu jakoby nic, je mi 62 let a uklízečka-dívenka po mateřské se tomu diví, že mi ona nestačí. V lednu tomu budou tři roky, co jsem již neměla zánět průdušek, předtím mi tyto záněty průdušek chodily jak naprogramované pravidelně po dvanácti měsících se opakovaly vždycky s 14denní neschopenkou a dvěma druhy antibiotik. Samozřejmě nějaké bolení v krku přijde, ale vždy se mi to podaří zvládnout bez antibiotik. Ten pohyb na čerstvém vzduchu opravdu funguje na dýchací cesty, o tom jsem se přesvědčila. Další pozitiva : nebolí hlava, je také řádně vyvětraná a urovnané myšlenky, v případě že začne táhnout bederní páteř - tak po hodinové chůzi záda povolí a jsem opět funkční. Karpální tunely - zlepšily se, není to stoprocentní a nikdy to stoprocentní nebude, co bych chtěla po 40 letech sedavého zaměstnání a víc jak 20 letech práce na PC s rukama před sebou, ale je to únosné, dá se s tím žít i bez operace. Co vidím okolo u lidí operovaných kvůli syndromu karpálního tunelu - po operaci rok a nemohou ruku otevřít, nahřívají ruku nad nějakou biolampou. Marie

  • 26.10. 08:57, Pavel Rožek

    Pročítám komentáře lidí co si prožili trable s klouby.Mám za sebou operace obou kolen-(přetrhané křížové vazy)poslední v roce 2006.Celou dobu to bylo v pořádku tak jsem se nechal letos (r.2011)zlákat na karate.Půl roku dobrý a pak mi při treninku v lese po cca 2 km ruplo v koleni a najednou to každou chvíli píchalo na nerovnostech.Měsíc jsem byl v nejistotě,pak jsme se domluvili v Pardubicích s primářem na artoskopii(myslel jsem,že dle domluvy mě bude operovat on,ale při nástupu mi oznámili,že má dovču-dobře -přijal jsem nabídku jiného operatera-ale nebylo to od špitálu fér)Stav defekt chrupavky,a lehká artroza kloubu-najednou!!Byl to pro mě šok-prý mám nakročeno k endoprotéze-celkem rychlá diagnoza.Rozhodl jsem se jednat.Chystám se podstoupit léčbu ACP metodou(krevní plazmou) a pak k tomu postupně přidám chůzi-komentáře jsou na chůzi jen pozitivní.Nejhorší je,že tělo mám navyklý na max.fyz.zátěž,která mě max.uvolňuje,takže jsem zvědav jak to ovlivní i mou psychiku,ale je to šance se v 41 letech neodrovnat na invaliditu.Musím ocenit tento blok a rady p.Dr.Veselého-ne vždy od lékařů mám pocit,že jim my pacienti s trablemi nejsme na obtíž.

  • 29.08. 13:41, eva

    Dobrý den, ozývám se, jak jsme se dohodli po měsíci od doby, co jste mě napravoval pohybový aparát. V tom čase jsem zaznamenala poměrně výraznou reakci - velká únava, že jsem nebyla s to ani bez problémů dělat běžné každodenní práce...provázely to i teploty nad 38,5 st.C, dráždivý kašel se zánětem hrtanu, moje lékařka nasadila antibiotika, také se to neobešlo bez analgetik, protože mě bolela snad celá kostra a i svaly a hlava s doprovodným zvracením... Po cca 14 dnech to poměrně rychle ustoupilo, takže jsem se začínala cítit energeticky velmi dobře i přes velká horka, která tu až do minulého pátku panovala. Nyní zvládám být v provozu od rána do pozdního večera bez bolestí, které mě dříve v průběhu dne sužovaly natolik, že jsem byla nucena často během dne odpočívat... Co se týče pohybových a cvičebních aktivit, chůzi provozuji v doprovodu mých fenek minimálně 2 hod. denně, intuitivně ( jak jste to trefně nazval ) cvičím každý den ráno třeba i hodinu, někdy i před spaním, podle toho, jak to tělo vyžaduje, studenou sprchu používám také i několikrát denně...

  • 25.05. 13:45, marek

    To je jasné,přesně ono,stejné jako s těmi zázračnými preparáty na klouby - je to jenom podnikání a business pro firmy,které to vyrábí a prodávají.Podle mě je jejich přínos nulový.To je rovnou můžete koupit a spláchnout do záchodu.Bez pravidelného pohybu na vzduchu neexistuje nic jiného co by pomohlo.Akorát by mě zajímalo jak funguje ta léčba krevní plazmou.Nemáte s tím někdo nějaké zkušenosti?

  • 25.05. 12:27, Karel

    Dobrý den, zamotal jsem dnes paní doktorce hlavu. Kroutila ji nevěřícně jak se mi mohly všechny hodnoty tak zlepšit jen pohybem a snížením váhy za čtvrt roku. EKG dobré, tlak dobrý, tep dobrý, cholesterol dobrý. Stále něco počítala abych k ní na kardio mohl chodit, že musím mít min 20 bodů. Nakonec to spočítala na těch 20, ale jen díky jejím lékům se prý vše zlepšilo. Na cholesterol jsem nic neužíval a je v pořádku a ona napsala, že se upravil díky jejím lékům. Samozřejmě mi předepsala na snižování cholesterolu další léky. Ani jsem si je v lékarně nevyzvednul. Je vidět jak potřebují klienty. Je to opravdu normální podnikání jako v jiných oborech. Prý jsem byl dnes jediný komu se výsledky zlepšily, ostatní vše měli horší. Já ji říkal. že když mám vše dobré tak léky užívat nemusím. To ať mne ani nenapadne, že příště si mne zkontroluje zda je užívám. Praktická doktorka mi řekla, že léky mohu vysadit, ale na kardiu s tím nesouhlasí. Jen, že mohu přestat užívat Digoxin. Tak vidíte jak to chodí v našem zdravotnictví. S pozdravem K. Č.


přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se