Jsme zrozeni k chůzi?

 

Ing. Jan Tomáš Veselý, vertebrogenní terapeut a autor knihy o dynamické chůzi a jejím vlivu na lidské zdraví, se po mnoho let zabývá biomechanikou lidského těla. Působí jako terapeut v jihočeských Nových Hradech a jeho manipulační postupy vycházejí z Dornovy metody které jsou originálním způsobem koncipovány jako jemná manipulace pohybovým aparátem, vedoucí k uvolnění blokád. Za dobu jeho praxe se na něho obrátily už stovky nemocných s potížemi různého typu, a to dost často ve chvíli, kdy všechny postupy klasické medicíny selhávají, a on leckdy s úžasnými výsledky napravuje neúspěšné lékařské zákroky. Jeho první publikace s názvem Dynamická chůze (Fontána 2007) oslovila již tisíce čtenářů. Další kniha zmíněného autora na toto téma disponuje daleko širším záběrem o ozdravném a regeneračním působení dynamické chůze (s důrazem na obnovení spinální dynamiky chodidla, spojenou s absencí přirozené pohybové aktivity a nošením špatné obuvi), přičemž toto pojednání přesahuje rámec problémů s pohybovým aparátem, tak jak je v našem těle ostatně mnoho skrytých souvislostí, které se mohou projevovat různě. Může tak obohatit širokou veřejnost – laickou i odbornou, vrcholové sportovce nevyjímaje, o řadu užitečných rad, jak si uchovat do vysokého věku dobré zdraví, které jsou ve své zásadě natolik jednoduché, že hraničí takřka s genialitou! Autor knihy navíc vede polemiku s řadou fyzioterapeutů a dalších lékařských kapacit ohledně zdravotních problémů naší současné populace, zejména s pohybovým aparátem, přičemž vydání knihy jistě tuto diskusi dále výrazně rozvíří. Kniha je odrazem dosavadní dlouholeté osobní zkušenosti terapeuta zabývajícího se problematikou celkově se zhoršujícího zdraví naší populace navzdory stále sofistikovanějším postupům klasické medicíny a neměla by chybět v příručce kohokoli, kdo by se chtěl i ve stáří těšit dobrému zdraví bez finančně nákladných léků a zdravotních pomůcek! Eva Stříbrná, Praha 2014

Jsme zrozeni k chůzi?


Knihu lze objednat u nakladatelství Fontana, Olomouc.


XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX 


Dobrý den,


tak Vaše kniha dočtena a super čtení. Akorát jsem ji začal číst podruhé.  Jako pacient s diagnostikovaným vertebrogenním syndromem, potížemi s dýcháním...si asi dovedu ještě víc než zatím zdraví čtenáři představit, o čem to píšete a jak jednoduché a geniální řešení navrhujete.Kdybych sám nezažil, jak doslova pálí spasmy na hrudi, krku a u lopatek...jak se blbě dýchá, jak se motá hlava, brní ruce... Třeba Vaše zmínka o kýchání je naprosto přesná - když jsem se nemohl nadechnout a pak kýchnul, to byla úleva...ale pak se "to" začalo v těle zase utahovat...a já nevěděl, co se děje...někteří doktoři taky ne. A pak jste mě srovnal...a začal jsem chodit a cvičit...a problémy postupně odezněly...  a dnes se cítím snad nejlépe v životě... a nic mě v těle nelimituje... 


Bohužel většina lidí jsou jako ovce, jdou s davem...a hlavně mají rádi jednoduchá řešení, tudíž třeba Brufen...místo toho jít se projít. Díky moc, mějte se. Jirka


 

(více)
25.08.2014 22:27:28 | Autor: Jan Veselý | 0 komentářů | stálý odkaz


Rakovina ňader.

 

Nedostatečně uvolněný hrudní koš může může způsobovat velké problémy ženám. V zádech zablokované lopatky a ve předu co? Jistě, chlouba a pýcha žen, vedlejší pohlavní znaky, ňadra. Jenom co je v mnoha časopisech uveřejňováno článků, kde s obrovským zaujetím povětšinou druhořadé manekýnky uvádějí, jak si chtějí nechat zvětšit svá prsa a tím očekávají zvýšený zájem o jejich osobu jak v pracovním tak osobním životě. Kdyby věděly, jaké další potíže si zvětšením prsou silikonovými polštáři mohou dále způsobit, patrně by hrůzou ani nehlesly.

 

Ženská prsa, byť „falešně“ manifestující sexuální vitalitu každé ženy, jsou ve skutečnosti pro její tělo periferií. Žádný jiný lidský orgán není takhle vyčleněn na okraj těla jako prsa. Periferií není myšleno, že by ňadra byla mimo „pozornost“ těla, ale pro dobrou funkci, tedy především pro tvorbu mléka v mateřství vyžadují dostatečný prostor ke snadnému zvětšování svého objemu a to by uvnitř těla nebylo možné, to je do posledního místečka efektivně zaplněno. Mimo tělo to „nepřekáží“. Jinak jsou ženská ňadra plnohodnotným orgánem jako kterýkoliv jiný, takže i jejich tkáně vyžadují dostatek kyslíku, živin a tím i dobré prokrvování. Mléčné žlázy produkují mléko a k tvorbě jeho dostatečného množství je to nezbytností. Jsou také nesmírně vitálními i když jsou v „klidu“, například když žena porodila po sobě s odstupem i více let dvě zdravé děti, odkojila je a momentálně produkce mléka není vyžadována. Ale to neznamená, že by nemohla mít ještě další děti, takže mléčné žlázy jsou neustále „připraveny“ k okamžitému zahájení své funkce. Mléčné žlázy jsou proto patrně i v období klidu „schopny“ produkovat sice nepatrné množství, leč přesto stále na bázi kyseliny mléčné „jakési mléko“. To je patrně důvod, proč mlékotvorné buňky mohou zůstávat naprosto vitálními i do poměrně vysokého věku žen. To je na jednu stranu dobré, leč nese to sebou také úskalí. Mléko, či spíše kyselina mléčná porušuje acidobazickou rovnováhu v tkáních prsou protože žena nekojí a ten doslova „výpotek“ se zdržuje v ňadrech. Sice ve velmi malém množství, ale porušuje acidobazickou rovnováhu ňader. Není vylučován bradavkami a proniká do okolních tkání. Lidské tělo si dokáže naprosto snadno dostatečným množstvím kyslíku ve všech tkáních s následným odvodem oxidu uhličitého, který na sebe tuto kyselost váže zpětně acidobazickou rovnováhu navodit. Takže opět jako v celém těle, především dobrá respirace, tedy efektivní dýchání. Leč, většina dnešních žen v pracovním procesu zastává sedavé zaměstnání s nedostatkem přirozeného pohybu, s ohnutými zády a tedy dýchání se děje převážně horní polovinou plic. Tím je snížený krevní oběh a nižší prokrvování tkání. A PŘEDEVŠÍM V OBLASTI ŇADER. A tady může být „kámen úrazu“, do prsou se už toho kyslíku patrně „moc nedostává“, zvláště pak, pokud má žena zablokovaný hrudník a ten má většina žen. Velmi mnoho žen si stěžuje na pálení mezi lopatkami, pálení v předloktí, v zápěstí, brnění prstů, pocity studených rukou, bolesti hlavy. Aby se „spustila“ vitalita mléčné žlázy při tom u ženy stačí velice málo. Pouhý pohled do dětského kočárku na jakékoliv kojené miminko, tady je v podstatě každá zdravá žena okamžitě v „jiném světě“. A je to především hormonální proces, který je schopen v jednom okamžiku vyvolat okamžité zjihnutí u žen a tím i trochu „podráždit“ její mléčné žlázy. Pokud se žena dostatečně přirozeně pohybuje tak v podstatě „žádný problém“, tenhle princip „fungoval“ u všech žen co svět světem existoval, protože se jinak než přirozeným pohybem nepohybovaly, tak to zkrátka vše doslova vydýchaly. Žena pradlena v předminulém století neustále pohybovala hrudníkem, tedy uvolněnými lopatkami a pažemi na valše a pak při věšení prádla a žehlení. A pak šla třeba v kleče drhnout podlahu a nebo také srpem sekat trávu a řadu dalších prací, při kterých musela hodně pohybovat pažemi. Leč, civilizace „mění vše na co přijde“ a tak začaly i potíže, ony obávané bulky v prsou. A to v pěkném množství, stále se zvyšujícím. Je známo, že když si ženy nechávají zvětšit prsa, po rozříznutí je cítit silně mléčně zakyslý zápach. Tady je možné i škodolibě poznamenat, že celosvětově mediální tornádo, které vyvolala ona americká herečka tím jak celému Světu oznámila, že si v zájmu zachování dlouhého života nechala odstranit mléčné žlázy protože ji genetici našli nějaké zmutované geny dává spíš za pravdu těm, kteří to odsoudili jako nestydatý humbuk ze strany lékařsko-kosmetických ústavů. Včetně halasného vyhlašování objevu oněch „patentovaných“ genů, které, pokud jsou objeveny v těle žen, znamenají „nevyhnutelně“ více jak z osmdesáti procent rakovinu prsou. Tohle je příšerné zneužití psychologie žen. Každá žena se musí doslova zachvět strachem a obavami. Nechat si preventivně odstranit mléčné žlázy a následně si nechat prsa „vycpat“ silokonovými vložkami jenom proto, aby se zbavila hrozby možného rakovinového bujení? Ale, pokud se v nedostatečně chráněném těle vůči tzv. volným radikálům tyto nacházejí, mohou svou destruktivní činnost zahájit prakticky kdekoliv! Jistě že na to „spasitelé“ také okamžitě poukazují, protože to je další doslova gigantický kšeft. „Ještě vaječníky holky by jste si měly nechat odstranit a dělohy, tam také cysty, myomy a srůsty hrozí“. Protože všechno tohle, od zjištění genetických dispozic po několik bolestivých operací je potřeba přirozeně vše také zaplatit! A pořádně zaplatit! Tahle filozofie zneužívání lidského strachu a obav před nemocemi ze strany podnikatelů se začíná pořádně globalizovat, dokáže ovlivnit prakticky celý vyspělý svět. Nedá se to definovat jinak, než že teprve nyní se začíná naplňovat myšlenka jednoho z největších filozofů devatenáctého století Karla Marxe, ono vykořistování člověka Kapitálem. Je to tak prosté, celosvětovou medializací dostat co nejvíce lidí do stresu a pak z toho dále bohatnout. A rovněž i zde se najdou „chytrolíni, co nejrychleji se přiživit na vlně zájmu. Před nedávnem evropská aféra s vadnými prsními implantáty do dokázala velmi přesvědčivě. A další a další „masáže“ se jenom „valí“. Při tom stačí co nejvíce chodit, správně dýchat a navštěvovat pravidelné prohlídky na mamografu pro dosažení kýženého klidu.


Z knihy „Pojďte se mnou, naučím vás býti zdravými“, Jan Veselý, 2013

(více)
13.06.2013 10:09:50 | Autor: Jan Veselý | 1 komentářů | stálý odkaz


Tentokrát zhubnete: ale také můžete i snadno umřít.

Další "perly" z Ordinace - Jan Veselý 


Tentokrát zhubnete? díky severské chůzi...?


www.ordinace.cz


22. února 2011, Renata Vyšínová


Vypadá to tak jednoduše. Prostě si jen tak vyšlapujete s hůlkami, podobnými těm běžkařským. Po hodině tréninku ale zjistíte, že už vás začínají bolet svaly. Dobře provedený nordic walking jim dá totiž pořádně zabrat a proto se při něm i pěkně hubne. A nejen to – upravuje držení těla, posiluje horní končetiny a záda a je vhodnou rehabilitací pacientů s onemocněním srdce a plic.

Příručky vám většinou představí nordic walking jako koordinačně nenáročný pohyb. Nevěřte jim zcela. Není to nic, co byste nezvládli, ale pokud se ho budete učit za přítomnosti zkušeného instruktora, pak bude co opravovat. Nepočítejte raději s tím, že se během první lekce všechno naučíte. Potíže vám může dělat udržet ten správný náklon trupu, pohyb ruky s holí a to, že ruka a noha jdou vlastně „proti sobě“.


Principem správné severské chůze je, že do chůze díky hůlkám a jejich pohybu, zapojíte i horní polovinu těla. Je to jako svižná jízda na běžkách, jen bez těch lyží na nohách. Původně se používala právě jako letní trénink běžců na lyžích. Pokud byste chtěli srovnat tento typ chůze s tou normální, pak s hůlkami vydáte skoro o polovinu víc energie a máte asi o dvacet procent vyšší tepovou frekvenci.


K čemu je to dobré. Svižná chůze s hůlkami posiluje zádové a ramenní svaly, svaly horních končetin. Uvolňuje oblast bederní, hrudní i krční páteře. Obecně posiluje pružnost svalů a vytrvalost. Pokud ho provádíte opravdu dobře, mělo by být zapojeno 600 svalů, tedy 90% všech svalů v těle. To samozřejmě zvýší srdeční činnost, a působí jako prevence kardiovaskulárních chorob. Na hubnutí je ideální – za hodinu můžete spálit až 600 kcal.


Výhodou jistě je, že na tento sport kromě kvalitních bot a hůlek nepotřebujete žádné vybavení a lze ho provozovat všude na procházce – po městě, na horách, u moře… A to v každou roční dobu. S hůlkami potkáte stejně tak starší lidi jako mladé, je vhodný pro všechny. Ani problémy s klouby by vás neměly zastavit – část váhy přenesete na hůlky a tak kloubům ulevíte. Odborníci jej doporučují i pro diabetiky a lidi s velkou nadváhou.


Na co pozor. Zdravotně si nemůžete ublížit, protože přizpůsobíte tempo svým fyzickým schopnostem, terénu a zdravotnímu stavu. V těhotenství je lepší se poradit s lékařem. „V podstatě může chodit každý, kdo udělá krok. Když někdo nemůže, tak prostě bude dělat menší kroky nebo zpomalí. Klienty jsou lidé po operacích srdce, kloubů, ale i těhotné. Samozřejmě je lepší, když člověk v případě závažných potíží konzultuje s ošetřujícím lékařem. Často nám ale své pacienty lékaři posílají, aby právě „rozchodili“ své potíže,“ říká instruktorka nordic walking Zdena Vašková, která nabízí v případě potřeby konzultaci na mailu vaskovazd@seznam.cz.


Dejte si také pozor na to, abyste si pořídili správné hole. Měly by tlumit náraz při odrazu, být lehké a dobře se držet. Pokud si nevyberete dobře, riskujete nejen nepohodlí, ale i poranění svalů, přetížení ramenního pletence a krční páteře.


Před tím, než vyrazíte, měli byste se rozehřát jako před každým jiným sportem. Ideální je pomalý strečink, následovaný obyčejnou chůzí.


XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX 


 


Tentokrát zhubnete: díky severské chůzi, ale také můžete díky ní i lehce umřít.


Vypadá to při tom tak jednoduše.....Nejprve proto trochu úvahy. Kdopak přišel se severskou chůzí? Norští běžci pro tréninky v létě. Tedy přední běžečtí lyžaři se začali v běhu odpichovat holemi. Vysoce trénovaní sportovci se odrážejí v běhu. Ale v článku „vysoce erudovaně“ je popisováno, že se jedná spíše o podpírání v chůzi. Když už nic jiného, lidská chůze se odbývá pomocí dvou chodidel, na to je mozek pomocí centra rovnováhy a hypokampusu zařízen, aby se tělo mohlo za pomoci dvou bodů a pružící páteře pohybovat zejména vpřed. Pokud se tomuto zařízení "nabídnou" čtyři body ( ještě dvě hole na podpírání) klidně se na to „zařídí“, ale!!! Pak už také zejména starší člověk nikdy nemusí chodit přirozeně. Konec konců, i představitel doktora Hause po určité době zaregistroval, že už není schopen chodit normálně a odmítnul v tom dále hrát! Vedle holí na podpírání jsou doporučovány také kvalitní boty, většinou se tím rozumí něco jako vysokohorská obuv. Proč? Copak se ta chůze odbývá ve sněhových či kamenných polí himalájských svahů? Také to podle toho vypadá, zejména návraty po vytoužených výšlapech pod „odbornými dohledy“ odborníků na chůzi. Hole netrénovaný člověk přestává používat nejdéle do půl hodiny. Je to logické. Lidé se sedavým zaměstnáním, a těch je dnes 95 %, mají ochablé svalstvo hrudního koše, takže jejich paže nejsou schopny tu nezvyklou námahu dlouho snášet. Ochablé svalstvo znamená pokřivené držení těla vlivem vyosených pravých i nepravých kloubů, to znamená např. jedno rameno níž proti druhému, tím pádem i nerovnoměrně na sebe nastavené klíční kosti a nakřivo kost hrudní, křivý hrudník, zablokované zvedače lopatek v zádech. Takové tělo i špatně dýchá a při téhle námaze je pak k srdečnímu infarktu či náhlé příhodě cévní a mozkové mrtvici opravdu blizoučko. Ve většině případech dojde k dalšímu křečovitému sevření již tak spasmického svalstva a ztížení volného průtoku krve utlačením cévního systému. Také podle toho ti lidé při návratu vypadají, člověk, který strávil celý den na čerstvém vzduchu má neprokrvený obličej! Jejich zhrbený postoj se směšně vzhůru vytočenými špicemi bot pak připomíná nejvíce Spejbla, ale rozhodně ne člověka, který „strávil celý den“ zdravou chůzí. Navíc, jak radí „odbornice“ na severskou chůzi odborně, mají se ti lidé před „výšlapem“, ještě více pokřivit strečinkem. To jest spasmicky ztaženými, špatně prokrvenými a neprodýchanými svaly si před chůzí ještě více vyosit klouby. K tomu tvrdá a nepoddajná vysokohorská obuv znesnadňující normální pohyb chodidlům a návrat se nápadně podobá pochodu smrti. Těch nesmyslů je v článku tolik, že se na ně nedá snad ani odpovědět. Například, člověk kráčející s holemi je nucen se spíše narovnat, takže neumožňuje tím podpíráním své páteři, aby mohla přirozeně pružit a okamžitě si přenáší váhu těla v chodidlech spíše na paty. Ale ty nepruží a tak další nárazy na klouby po páteři až do lebky. Tím méně si pak optimálně procvičovat snad 600??? svalů! Znovu!!! Norští lyžaři běží po špičkách a v měkkých tretrách, tady se spíše doporučuje při chůzi pevná (čti kvalitní) obuv a v té se moc běhat nedá. Také proto se už některým starším ženám při doporučované nording walking podařilo zničit si kyčelní kloub. Ztuhlé a křivě napínané svaly zádové lehce povytáhly jednu z pánevních kostí směrem vzhůru, ta zase jinak povytáhla kyčelní kloub a je vymalováno. Kloubní chrupavka beznadějně vydřená, takže akorát tak endoprotéza. Ale v článku se tvrdí, že právě tak jsou svaly optimálně posilovány. Zmíněná odbornice ale těch doporučujících článků pro zdraví má jak vidno povícero,     např. „Tentokráte zhubnete“ : s vibracemi. Myšleno tím nechat se protřepávat v posilovně na vibračních přístrojích. Také super, v minulosti hoši, co pracovali s vibračními vrtačkami a sbíječkami trpěli všelikými potížemi. Nejčastěji však syndromy karpálních tunelů, jak se pevně drželi a hodně často s vydřenými obratlovými ploténkami od pevně zapřené páteře, takže invalidní důchody. Tak, až zase někdy někdo přijde s úžasnou novinkou, je nutno nejdřívě zkoumat, zda něco obdobného funguje v Přírodě. Ale spíše ne, ony ty gymnastické míče, boty na hubnutí, nording walking, vibrace, chodící trenažéry, boty na běh s trakcí a další a další nesmysly spíše to zdraví mohou zničit definitivně. Holt, bez přirozeného, ale znovu zdůrazňuji, bez přirozeného pohybu na čerstvém vzduchu, v botách, co se bezpodmínečně podřídí chodidlům to asi nepůjde. Ale na to musí člověk nachodit nejméně deset tisíc km, aby to nakonec pochopil. A vůbec nemusí být tzv. „kondičním trenérem s atestací“ z FTVS UK. Zejména tihle začínají být lidskému zdraví dost nebezpeční. Asi i pro to, že při vymýšlení podobných pitomostí nemají čas na to, aby také přirozeně chodili. Také podle toho vypadají výsledky našich sportovců. Pěkný den svým pravidelným čtenářům přeje Jenda z Nových Hradů.


 

(více)
24.02.2011 13:58:24 | Autor: Jan Veselý | 2 komentářů | stálý odkaz


Tak jak tedy? Bosí a nebo obutí pro zdraví?

 

Od uživatele, který navštívil váše stránky (váš blog) vám byl poslán vzkaz s těmito údaji).

Text:
Pane Veselý, mám dotaz a to zdali nejvhodnější obuv pro dynamickou chůzi je chodit bos ?
Doporučujete boty s co možná nejslabší podrážkou. Vůbec nejslabší je tedy žádná. A jak pohlížíte na běh bosky ? Při běhu bos je však tendence dopadat nejdříve buď na špičku nebo na vnější hranu chodidla s dopadem jakoby přes střed. Děkuji za odpověď Břetislav, 54 let

 

Ne není. Lidská chodidla ve své jedinečnosti, vlastně se dá říci, že jsou z pohledu biomechaniky vůbec nejsložitějším kloubním uskupením v lidském těle a proto jsou velmi citlivá na nešetrný kontakt zejména s tvrdým a nerovným povrchem. Ostatně i největší současní přírodní chodci, středoafričtí Masajové si dělají podrážky z pneumatik, v bohatějších zemích posměšně nazývaných pirelky. Je to tím, že hlavně kůže trpí ve styku s tvrdým a zvětralým, ale zejména ostrým povrchem pouště. Dlouhodobá chůze bosky chodidla až znetvořuje, protože ta na útlak okamžitě reagují nárustem novotvarů zbytněním kůže jako mozoly, zbytněním paty zvýšením množstvím lymfy pod patní kostí a celou řadou dalších výrůstků pod jednotlivými metatarzickými klouby na šlapce chodidla. To dává podnět k úvahám, že čím silnější podrážka, tím lépe pro chodidla. A to je zase všechno špatně. Silné a tvarované podrážky s různě dále vytvarovanými vnitřními stélkami zamezují jemnému přenosu informace o stavu a sklonu povrchu, nutné pro udržení se chodidla v podélném směru. Takže proto rovné podrážky, rovné stélky, aby motorika chodidel byla co nejméně omezována. Pokud je podrážka zdánlivě užitečně tvarována do různých prohlubenin a vyvýšenin, chodidlu nezbude nic jiného, než se tomuto omezení přizpůsobit. Dynamika chodidel se vypíná a okamžitě reaguje se všemi negativními dopady. Změnou do tzv rotace chodidla, to znamená, že chodidlo změní svou podélnou osu v jednotlivých krocích a změnou dotyku chodidla s povrchem, a to vždy opět negativně. Je to ta známá supinace, nášlap na vnější hrany s vytáčením kolenních kloubů směrem od středu těla (nohy do O), nebo pronace, chůze na vnitřních hranách, kdy paty „sjíždějí“ ke středu a následně vytáčí kolena do X. Změny v ose chodidel zaznamená pánevní oblast změnou náklonu pánevních kostí a zpětně se to opět přenese do chodidel změněným nášlapem na paty! Chodidla přestanou být pružná a stávají se plochými nebo opačně, zablokují se se zvýšenými nárty. Téměř celá populace je těmito dysfunkcemi postižena, odtud pak pramení neustálé zhoršování zdravotního stavu celé populace. Zvyšující se množství operací kyčelních kloubů pochází především odsud. Nejhůř to pak dopadá na malé děti, jejichž jemná chodidla jsou ve dlouhodobém vývinu - chodidla jim mnoho let rostou a neustále se jednotlivé kůstky musí navzájem mezi sebou vymezovat. Je s podivem, odkud dětští lékaři přišli na názor, že dětská patička musí být pevně fixována? Africké děti, podléhající ostudným způsobem pro lidstvo vysoké úmrtnosti nikdy boty mít asi nebudou. Ale pro to neumírají, pokud přežijí, tak určitě ne pro to, že by neměly botičky s pevně fixovanou patou. Ale pohled na naše děti, jak obtížně kráčí se zhoupnutím chodidel, protože jejich drobná chodidla nedokáží přemoci odpor pevných a dál vyztužených podrážek a pat, alespoň ve mně vyvolává pocit zmaru a beznaděje kam až může dojít lidská hloupost. Pro tyhle děti by snad opravdu bylo lépe, pokud by mohly chodit bosé. Mohly by se přirozeně pohybovat, tedy snadno kráčet, jejich imunitní systémy by pak hravě likvidovaly astmatické poruchy, alergie, jejich tělíčka by se bez potíží vyrovnávala s dyslektickými či hyperaktivními projevy. A ty jsou až v mozku, divné což? Současní potomci národa, jenž svoji kuchyni měl po staletí postavenou na pokrmech z mouky, nejsou schopni tuto potravu trávit, totiž jejich trávicí systém nedokáže rozložit lepek!!! Takovému dítěti musí pohádka „O Honzovi, jak šel do Světa“ a máma mu na cestu upekla ranec buchet, připadat jako naprostá blbost.


Takže milý pane, když chodit, tak v měkoučké, pružně se přizpůsobující obuvi, aby bylo možno v chodidlech po určité době, až se řádně uvolní, prociťovat, jak se ochotně přizpůsobují povrchu po kterém kráčejí. To air-efekt botky s torzí, natožpak outdoorky nesvedou i když vydrží půl roku v akváriu (chachacha). A ti vnímavější zaznamenají i změnu ve své psychice, tak to spolu všechno dohromady souvisí. A při běhu nesmí být dopad ani na špice natož pak na paty, pouze se chodidlo musí odvalovat jako při chůzi! V chůzi se pata jemně dotkne země ale hlavně se musí přimknout a opřít šlapka a posléze prstová část, při běhu je pak pata zatažena. Klouby jsou totiž zařízeny na odvalování nikoliv na dopadání.A celé to je pak o koordinaci lidského těla. Jenže, jakápak koordinace se zablokovanými chodidly?


A rodičům jdoucím koupit dětem nové botičky, bez ohledu na přání svých dětí, nemilosrdně je prohnout (ty boty) v podrážce oběma směry. Pokud povolí, vyhovují, pokud ne, nekupovat. Zdraví dítěte za to stojí i když bude prodávající pištět. Koneckonců, já si už zvykl v prodejnách obuvi, že mě mají za vola.....ale vyprávějte slepým o barvách....




(více)
03.06.2010 13:41:32 | Autor: Jan Veselý | 1 komentářů | stálý odkaz


Dynamická chůze

Úvod. Zdraví. To slůvko ze šesti písmen, neustále vzpomínané, vzývané v každém přání, pozdravu, prosbě. Moudrost předků vyjadřovaná ve floskulích „zdraví je to nejcennější co máme, zdraví si ničím nekoupíš, zdraví je jen jedno, hlavní je zdraví“ atd. Odvěká tužba lidí, hledajících neustále jakési „prameny zdraví“, kde a jak koho napadne. Je to zvláštní, čím více lidstvo rozšiřuje své zdroje poznání, čím více se lékařská věda specializuje, objevuje nové léky, sestrojuje nové diagnostické přístroje k snadnějšímu odhalování příčin nemocí, čím smělejší a složitější operace zvládá, tím více jich přibývá. Středověký lékař by se patrně těžce domlouval se současným lékařem o své profesi, neboť by patrně každý hovořil o něčem jiném. Zejména ten středověký, spíše ranhojič než lékař by nechápal, jak s rozvojem civilizace nezmizel ale rozrostl se seznam chorob, o kterých tehdejší léčitelé nemohli mít ani potuchy. A což teprve takový Hippokrates? Rozvoj moderní medicíny se datuje na začátek uplynulých dvou století. Tak jak postupoval rozvoj vědy, techniky, tak se souběžně rozvíjelo medicínské poznání. Dalo by se říci, že století páry a poté elektřiny souběžně odstartovalo nástup nových, do té doby netušených nemocí a čím více postupuje lidské poznání v před, tím více nových a záhadnějších chorob se objevuje. Je to zvláštní, přece by mělo platit že s rozvojem a uplatňováním vědy a techniky by si měly tyto poradit s většinou toho co trápilo lidi od pradávna a ne že nové budou přibývat? Někde bude patrně chyba ve strategii , to není cílený postup vpřed ale spíše tápání na cestě pokusů a omylů, byť se tváří sebevědečtěji. To, že věda dokáže definovat vznik a průběh nemoci z pohledu chemických pochodů v lidském těle ještě vůbec nemusí znamenat, že tu nemoc dokáže vyléčit. Je dobře vědět jak a k jakým biochemickým změnám v lidském těle při nemoci dochází, ale co s tím, když nedokážeme přesně určit, jak je odstranit a nebo a to by bylo asi nejefektivnější, jak jim předejít. Něco je asi špatně, něco se muselo přehlédnout na té cestě člověka vpřed za pokrokem a civilizačními nemocemi. Vždyť, kolik je dnes na světě lidí, kteří mohou s jistotou říci, že jsou z lékařského hlediska naprosto zdrávi? Deset procent populace, dvacet procent, nebo je to daleko méně? Více to určitě nebude, hroutící se zdravotní systémy z neustále stoupajících finančních nákladů na zdravotní péči obyvatel ve většině evropských zemích o něčem vypovídají. A budou stoupat, v rámci přijatých názorů jakéhosi podivného samaritánství, že nemocný člověk musí mít právo na lékařskou péči. Jistě že by měl mít a nemělo by být nikoho, kdo by toto popíral. Ale co když se prokáže že nemocný si způsobil svoji nemoc svým ne konáním ale spíše nekonáním? Že si onemocnění přivodil svoji nečinností a ještě onemocnění takového rázu, že se náklady na jeho uzdravení blíží astronomickým sumám. Pokud člověk utrpí nějaké zranění, šetří se, kdo je za úraz zodpovědný a kdo tedy ponese náklady na uzdravení toho člověka. Každá věc má svoji hodnotu, i zdraví má svou hodnotu, o tom nikdo nepochybuje, a kdo ji chce, tak za ní musí zaplatit. Ale jak je to v případě když člověk onemocní, evidentně bez cizího zavinění, to znamená, že si svoji chorobu přivodil sám, byť bezpečně věděl, že když se bude přejídat, kouřit, pít alkohol ve větší míře tak může onemocnět. A náklady na jeho léčení jsou vyšší, možná víc než na odstranění následku úrazu. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že i samotní lékaři, studovaní ve všech zemích na srovnatelné úrovni, se diametrálně liší v názorech i na léčení nejjednodušších onemocnění. To zase mate ty nemocné, kteří se chtějí uzdravit, jakým způsobem vlastně mají postupovat. Tato publikace se v žádném případě nechce hanit lékaře a dotýkat se jejich cti, ale pouze a jenom poukázat na nelogičnosti, které ve svých důsledcích mají obrovské dopady na celkové zdraví lidí neboť „ať je to jak je to“, pokud se chce nemocný uzdravit, musí věřit svému lékaři. A my jim věříme…… Obecná gerontologická filozofie na věk člověka stanovila že do třiceti je člověk mladým, do šedesáti je ve středním věku a starým se stává po překročení této hranice. Lékaři stanovili že člověk dovršuje svůj vývin až ve dvaceti pěti letech, kdy zadní mozkové laloky dokončují svůj růst. Muž údajně v šedesáti završuje své zrání, kdy by měl být na vrcholu svých schopností. Jistě že ne tělesných co se týče regenerace sil, tam je vrchol někde po dvaceti letech života, ale psychických i mnohdy fyzických, sexuálních nevyjímaje. Je tomu tak ale doopravdy u všech? Úvahy o pozdějších odchodech lidí do důchodu probíhající v celé Evropě děsí mnoho lidí, kteří zdaleka té vytoužené „šedesátky“ nedosáhli. „Když ráno vstaneš a nic Tě nebolí, tak to už jsi mrtvý“. Tímhle se lidé naučili utěšovat po padesátce svého života, tedy v době, kdy se začínají přihlašovat tělesné problémy, mající původ především ve zpomalujících se tělesných pochodech v závislosti na snížení jejich pohybových aktivit, špatné životosprávy a celkového způsobu života, byť jinak velmi pohodlného. Takto si to ale málokdo přizná a raději přebírá ustálené názory jiných, kteří jsou na tom podobně. „Tělo by mělo jít do hrobu zhuntované“ je další „filozofii“ všeobecně přijímanou a ve své podstatě nesmírně ubližující lidem v jejich psychice, neboť je připravuje na „konec života“, který asi budou muset protrpět zcela odkázání na pomoc jiných. Zejména se tímto názorem utěšují lidé, trávící svůj volný a nebo téměř veškerý svůj čas v různých lokálech, ve společnosti sobě podobných. Jakoby v podvědomých obavách dodávající si navzájem odvahu, že to co činí je jedině tím správným, protože, „ ať je tomu jak chce, musíme tam všichni“! To zcela jistě ano, jestliže celý svět je v pohybu, tak jako vesmír a nebo molekuly ve hmotě, tak jako všechno v tomto systému má svůj řád, má svůj počátek i konec, zrození a smrt, proč by se měl zrovna člověk tomuto řádu vzpírat, když je jeho nedílnou součástí? Zrození člověka, šťastné dětství a mládí, aktivní střední věk a důstojné stáří končící smířeným odchodem. Dost dlouhá doba k tomu aby si to člověk na světě užil. Aby tomu tak mohlo být, nadělila Příroda člověku nádherný nástroj, jeho tělo. Vše ostatní záleží už jen na člověku samotném. Je jenom a pouze na něm samém, jak s tím vším naloží. Se svým tělem, životem……, jediné bytosti žijící na Zemi se dostalo této výsady, moci rozhodovat o sobě samé, vše ostatní má svůj nemilosrdný řád, tvrdě trestající sebemenší vychýlení z rovnováhy dané řádem…. Tělo člověka bylo stvořeno k pohybu . Aby byl člověk zdravý musí si za svým zdravím dojít, každý sám…, to je jen jeho volba a odpovědnost. Dynamická chůze, Fontana, 2007


,33

 (více)
								
								
09.01.2008 20:55:11 | Autor: Jan Veselý | 5 komentářů | stálý odkaz


© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se